Aidan si natáhl svoje pyžamové kalhoty. 

Je pravda, trochu se ve své šatně zdržel, ale nechtěl si do postele vedle Samanthy lehat se ztopořeným penisem. 

Cítil, že na ni musí jít opatrně. Přišla mu stále vystrašená, a její naprostá nezkušenost a zároveň zdravá zvědavost, se mu líbila. Její nevinnost a čistota, ho přitahovala. A její panenství a nedotčenost mužem, ho vzrušovala.

 Když vstoupil do pokoje, ležela opět přikrytá až po bradu. Zvedla k němu oči, když se položil vedle ní.

 Lehl si na bok, čelem k ní, a s jednou rukou pod hlavou, si ji změřil pohledem. 

„Máš ze mne strach?" zašeptal a zapátral v její tváři. Zarazila se, ale vzápětí zatřásla hlavou k odporu. 

„To jsem moc rád. Není jediný důvod, aby ses mne bála. Nechci ti ublížit, ani tě znásilnit, Samantho." Jen sklopila s uzarděním zrak. Všiml si, že začala rychleji dýchat. 

„Chtěl bych, abys mi důvěřovala, Samantho. Můžeš se mne na cokoliv zeptat, jestli chceš. Chci, aby mezi námi, bylo hned od začátku jasno. A jestli je něco, co bys ráda věděla..., zeptej se mně."

 Bylo vidět, že váhá. Dýchala stále výrazněji, a když k němu znovu vzhlédla, nahlas polkla.

 „Proč jsem tu?" 

„Proč jsi tu?" povzdechl si Aidan, „víš přeci, že tě tvůj otec vyměnil za svůj život."

 „To ano, ale proč jsem zde. Ve tvém pokoji. A proč..., proč jsi na mne tak hodný?" šeptala, a hlas se jí třásl. 

Aidan na ní poznal, že se něco změnilo. Již se na něj nedívala s takovým opovržením, jako dříve, ale strach měla stále, tím si byl jistý. 

Zprudka vydechl. Vztáhl ruku a odhrnul jí pramen vlasů z čela. Hledal slova, kterými by vyjádřil co cítí, a přitom ji nevyplašil. 

„Protože jsem se rozhodl, si tě nechat," vydechl po chvíli, „líbíš se mi. Už od první chvíle, co jsem tě spatřil. A chci, abys byla moje." Řekl zcela upřímně. Však to to tak cítil. Ano, od první chvíle věděl, že chce, aby mu patřila. 

„A..., ale jak to myslíš?" řekla vyplašeně, „abych byla tvoje? Nejsem přeci věc."

 Aidan pevně semkl rty. Bude to s ní asi složitější, než si myslel.

 „Samozřejmě, že nejsi věc, Samantho. A také se tak k tobě nikdy chovat nebudu. Ale jedno je jisté, patříš mi. To je zákon mafie. A kdo jsem já, to jistě víš. Ale přesto bych si přál, aby ses mne nebála. Nejsem tak hrozný, jak jsi jistě slyšela. Ne, k lidem, které miluji." Na chvíli se odmlčel. Bylo znát, že ji to v té její krásné hlavičce, pěkně šrotuje. 

„Ale já..., já..., slyšela jsem, že tvůj sexuální život je značně bouřlivý. Slyšela jsem..., že..., že..." zčervenala, až ke kořínkům vlasů, „že máš rád tvrdý sex. A že nikdy nemáš dost. A že..., že..." Odmlčela se, a Aidan se nahlas zasmál. 

„Co ty víš, co je tvrdý sex?" usmál se, a cvrnknul ji do nosu, „ano, mám rád sex. Miluji ho. Nemůžu bez něj být, to je pravda. Ale to neznamená, že bych si ho někdy vynucoval násilím, Samantho."