„Aidan mi přikázal, že mám dohlédnout na to, abys nevylézala z postele, Samantho." Řekla Matylda, když vstoupila do pokoje. 

Samantha ležela na posteli, upřeně zírala do stropu a vůbec nezaregistrovala, že již není v pokoji sama. 

Nedokázala ho vypudit ze své mysli. Ještě teď cítila jeho vůni, prolínající se celým pokojem. Stále jakoby měla před očima jeho vypracovanou hruď. Zamračila se sama pro sebe. Ještě se jí nestalo, aby ji nějaký muž, tak zaujal.

 „Mám se přesvědčit, zda ti nic nechybí." Pokračovala Matylda a přejela jí zkoumavým pohledem. Tvářila se skoro podobně, jako Aidan. Po tváři ji přelétl úsměv.

 „Stále nechápu, proč se ke mně chová tak..., tak..." zašeptala Samantha.

 „Hezky?" pomohla ji Matylda a povzdechla si, „na to si musíš odpovědět sama, Samantho." 

„Ale vždyť..., on je..., je..."nedokázala najít slova. To co o něm slýchávala, jí neustále přicházelo na mysl. 

„Je tím čím je, Samantho. Ty se snaž v něm vidět jeho druhou stránku. Tu, kterou ukazuje tobě, a budeš šťastná. Věř mi. Musíš se oprostit od všeho, co o něm víš. To je jen maska, kterou musí nosit."

 Matyldiny slova, zněli Samantě v hlavě ještě dlouho po té, co usnula. Byla tak unavená, že spala jako zabitá.

 Nemohla tedy vědět, že Aidan, se již vrátil zpátky. 

Již když vstoupil do dveří, se mu ulevilo. Spala, a to ho vcelku uklidnilo.

 Jednání se trochu protáhlo, a probdělé noci, na něm zanechali následky. Zatoužil po horké sprše a spánku. Sházel ze sebe oblečení a vstoupil do sprchy. 

Dlouhá, horká koupel, mu rozproudila krev v žilách. Dlouhé minuty se nechal skrápět horkou vodou, a ani si nevšiml, že se otevřely dveře koupelny.

 Zrovna ve chvíli, kdy vyšel ze sprchy, vkročila dovnitř rozespalá Samantha.

 Vůbec nezaregistrovala, že již je zpět. Rozespale, a pomalu poslepu, se vydala na záchod.

 Probrala se snad až ve chvíli, kdy mu stanula tváří v tvář. Byl celý mokrý, a zcela nahý. 

Zůstala stát, jako přimrazená. Nikdy v životě, nebyla tak blízko, nahému muži. A také nikdy ani žádného neviděla.

 Srdce se jí rozbušilo jako o závod, když její oči sklouzly, k jeho intimním partiím. Ač dělala, co mohla, nedokázala se ubránit tomu pohledu. Pomalu do široka rozšířila oči a zalapala po dechu. Najednou se nedokázala ani hnout. Zatoužila utéct, ale nohy, jakoby jí přirostli do země.

 I Aidan, byl zřejmě z její reakce překvapen. Chvíli se na ni díval, a když viděl, jak zhluboka dýchá, zakroužil v její tváři. 

„Ještě nikdy, jsi neviděla nahého muže?" zašeptal, aniž by se pohnul, aby ji nevyplašil.

 Samantha jen zatřásla hlavou k odporu. 

Jeho tato situace, a to, že je nahý a dívá se na něj, vůbec nevyvedla z míry. 

„A líbí se ti, co vidíš?" pokračoval tiše a pomalu artikuloval, „nemusíš se červenat, při tom pohledu. To bych měl spíše já. Nemyslíš?" usmál se. 

Samantha jen nahlas polkla a zvedla oči k jeho tváři. 

Aidan pevně stiskl prsty v pěst, až se mu nehty zaryly do kůže. Semkl rty a snažil se domluvit svému tělu.

 Nechtěl ji vyděsit, ale jeho penis reagujíc na tuto situaci, vyhodnotil ji jako vzrušující, a postavil se do pozoru. 

Zprudka vydechl, ale ani to, nepomohlo. 

Její oči, znovu sklouzly níže, a v ten moment, skoro zapomněla dýchat. 

 „Omlouvám se, Samantho. Nechtěl jsem tě vyděsit, ale nedokáži poručit svému tělu. To co vidíš, není ale nic, čeho by ses měla bát. To jen mé tělo reaguje na podněty. Na tebe, Samantho."