Když projížděli bránou Glenstailu, Rhys nepřestal vycházet s údivu. Vévodův hrad byl majestátní a ve své době jistě patřil k největším a nejlépe vybaveným hradům. On na rozdíl od Linnet ho několikrát navštívil i v jejich době.

Na Brynmor se přestěhovali teprve před nedávnem, ale právě na Glenstail, který se nacházel jen několik hodin jízdy od nich, zavítal už několikrát. Jenže v jednadvacátém století, byl Glenstail zchátralý a dosti pobořený. Za to Brynmor stále neztratil svůj lesk. Snad proto, že rod MacCollinsů nevymřel a žili v něm a stále ho zvelebovali až do nedaleké doby. Brynmor byl také o mnoho menší a skromnější, postupem času spíše přestaven do Renesančního stylu. 

A Rhysova záliba v historii, nenechala ho chladným. Hrad Glenstail byl postaven v gotickém stylu a jeho majestátnost ho zcela uchvátila. Neztratil ji ani v jejich době, ale nyní byl prostě úchvatný. A Rhys nepřestal vycházet z údivu a své nadšení se vůbec nesnažil krotit.

Stráž, která stála na hradbách, si družiny všimla už zdáli. Spustili padací most, a když vjeli velkou dřevěnou branou na spodní nádvoří, nemohl Rhys pochybovat o tom, že náčelníka jeho lidi milují. Radost, že se vrátili tak záhy, všichni a v pořádku, byla veliká.

 Náčelníka měli bezpochyby všichni ve velké úctě a lásce. Počínaje jeho muži a konče posledním pohůnkem na jeho panství. Ke všem byl totiž spravedlivý a spory řešil spravedlivě, čestně a nestranně. Už to přesvědčilo Rhyse v tom, že oslovení Barbarian, kterým ho v té době zvali, vzniklo hlavně kvůli dřívější pověrčivosti lidí. Vévoda z Glenstailu byl prostě chytrý a dobrý stratég a válečník. A smrt jeho manželek, připsal mu tehdy pověrčivý lid na vrub. A zřejmě i fakt, že rod Waughn Der Marů vymřel po meči, přičítali božímu trestu za spolčení s ďáblem. 

Zato Linnet, neměla sebemenší podezření, že by se mohla nacházet ve středověku. Koho by to také napadlo. A pak, na obdobné hry a boje byla zvyklá díky svému bratrovy. Všechno co se zatím tedy událo, přisuzovala dalším bláznivým kouskům jejich spolku. 

Phelan Waughn Der Mar, ovšem Linnet nenechal vůbec prostor k protestům. Najednou se prostě ocitla na hradě Glenstail. 

„Tak ale to už by snad stačilo ne?" Zamračila se Linnet a váhavě se rozhlédla kolem. Nacházela se v hodovním sále, největší místností v hradu, která, byla hlavním centrem zdejších obyvatel.

 Na levé straně se přes celou místnost táhl dlouhý stůl, v jehož čele sedával sám náčelník. Dva obrovské kamenné krby, každý v jednom rohu zahřívali tento veliký prostor. Po straně pak vedli schody do dalšího podlaží, a když zvedla hlavu, mohla spatřit dřevěné zábradlí v patře. Právě tam se nacházeli pokoje náčelníka a jeho nejbližších. Ostatní obyvatelé hradu bydleli v jednom z dalších křídel, ve kterém se nacházela třeba černá kuchyně, nebo v přilehlých budovách kolem.

 „Můj pane," usmála se starší, ale krásná žena na jednoho z mužů a padla mu do náruče, „Jsem ráda, že už jste zpět a v pořádku."

 „Má paní," přivinul si Ulrik svou ženu do náručí, „Říkal jsem, že tuším, že Brynmor získáme bez jediné ztráty na životě. Tušil jsem to..., a proroctví nelhalo," poodstoupil od své krásné ženy a pokynul rukou k Linnet, „Zde..., budoucí žena našeho náčelníka a tvého syna."