„Už to bude brzy, že ano?" Usmála se Linnet na Astrid a pohladila její obrovské břicho, které se pod jejím dotekem zavlnilo. Seděly právě na nádvoří hradu a pozorovali muže při práci.

„Ano..., už se tak těším..." zasnila se Astrid a její pohled zabloudil k Rhysovy, který právě s náčelníkem koval koně, „Až se to narodí, chce Rhys požádat náčelníka o svolení k sňatku."

„Moc vám to přeji. Můj bratr si zaslouží být šťastný..." přikývla Linnet a po tváři ji bezděky skápla slza, „Je to obětavý a milující muž a já..." Popotáhla a utřela si mokrou tvář.

„Konečně dospěla..." dořekla za ni Astrid a chytla ji za ruku, „Ale i já mám přání, Linnet. A to..., aby byl šťastný i můj bratr."

„Nepřeji si nic jiného! Ale..., jako by se bál se mi otevřít. Sice to chápu..., ve středověku byli muži tvrdí a silní a..."

„A ženy slabé a bez svého názoru na život..." doplnila zase Astrid, „I já jsem byla v tomto směru rebelka a odpůrkyně jakési podřazenosti žen, ale nyní..." pohladila láskyplně své břicho, „Nyní chápu, že vše je jen a jen o lásce. A proto vím, že vše je na dobré cestě," kývla hlavou směrem k náčelníkovy, „Nikdy jsem neviděla náčelníka tak šťastného. Věř mi."

„Myslíš?" vydechla Linnet a nadšeně poposedla.

„Jistě. A pak..., možná že takový muž, jako je on, potřebuje právě takovou bojovnici jako jsi ty. Můj bratr je víc než jen obyčejný muž, Linnet. Je to skutečný středověký rytíř. Silný, statný horal, který sjednotil celou Vysočinu pod své velení.

Je to válečník, který nikdy neustoupí před nepřítelem, a muž, jehož odvaha a síla jsou legendární. Vždy byl pevný jako skála. Od útlého věku ho vychovávali podle zásad rytířství: čest, povinnost a loajalita. Byl zvyklý nést tíhu odpovědnosti na svých bedrech, chránit svůj lid a vést je k míru. Jeho přítomnost vzbuzuje respekt, a to nejen mezi jeho muži, ale i mezi jeho nepřáteli. Ale on také..." Astrid se na chvíli odmlčela, aby si uvědomila, jaký je její bratr, „On také skrývá své city hluboko uvnitř. Nikdy neukazuje slabost ani emoce, protože byl vychován, aby byl nepřetržitě připravený k boji. Ale to neznamená, že je bez citu. Má v sobě lásku, vášeň a něhu, které jen potřebují najít cestu ven."

„Vím, že můj muž je silný a neústupný, ale také vím, že má srdce plné lásky. A já jsem odhodlaná ukázat mu, že může být silný a milující zároveň." Přikývla Linnet a zamilovaně se zahleděla na hru svalů svého statného chotě.

Dívala se na něj a její srdce bilo jako o závod. Tak moc ho milovala a věřila, že i on jí. Ale také pochopila, že vše, co říká Astrid, je pravda.

Ano, jen ona, dokáže mu ukázat co je vášeň, tím si byla jistá a nehodlala ve svém snažení polevit. I kdyby to mělo trvat, jakkoliv dlouho.

„Nacházím se právě uprostřed svého cyklu..." zašeptla Linnet, nespustíc z Phelana oči, „Byl by tudíž nejlepší čas na početí dítěte. A pak..., když se tak koukám na svého muže..., i on má veškeré předpoklady proto, aby jeho semeno bylo zdravé a činné."

„Jak..., jak to myslíš?" Uchechtla se Astrid.

„Biologicky je mužské tělo navrženo tak, aby varlata byla udržována při teplotě o něco nižší, než je běžná tělesná teplota..." odvětila Linnet zamyšleně a oči ji zajiskřily touhou, „To je klíčové, pro správnou tvorbu spermií. Proto jsou varlata umístěna mimo tělo. V této době muži nepoužívali těsné oblečení a neseděli dlouhé hodiny, a přirozená termoregulace byla snadnější. Tedy to nijak neohrožuje jejich plodnost a tvorbu spermií."

„Chceš říci..."

„Ano..." zamrkala Linnet potutelně, „V naší době životní styl mužů zvyšuje teplotu v oblasti šourku, což má vliv na jejich plodnost. A já..., teď se na vlastní kůži přesvědčím, zda je to tak."

„Co..., co chceš dělat?" vykulila Astrid oči a s obavami pohlédla na svého bratra.

„Přesvědčím se..." vyskočila nadšeně na nohy, „Můj muž nosí kilt. Tedy stačí natáhnout ruku..." Mrkla na vyděšenou náčelníkovu sestru a pomalu se rozešla směrem k mužům, kovající koně.