Phelan ležel na zádech, s rukama nad hlavou, přivázán k pelesti postele a se zavázanýma očima. Vlastně ani sám nevěděl, jak je možné, že se nechal tak lehce od své paní přemluvit.

Nikdy by přeci nic takového nedovolil. Nikdy by nedovolil nikomu, aby nad ním převzal moc, a nyní tu leží, odkázán do rukou své ženy.

Něco takového, se mu ale vůbec nelíbilo. Najednou si připadal bezmocný a zranitelný, a to nebylo dobré pro žádného muže, natož pro náčelníka klanu.

Zhluboka se nadechl, aby své paní nařídil, aby ho rozvázala, že přehodnotil svou situaci, ale v té chvíli ucítil její ruce na svém těle.

Zabořil hlavu hlouběji do polštáře a slastně vzdychl, když něco vlhkého začalo kroužit po jeho hrudi.

„Má..., má paní..." pokusil se ještě, ale když ucítil horkost jejích rtů na svém kopí, zapomněl rázem na vše okolo. A když vtáhla mezi rty i jeho varlata, zapomněl i na to, jak se vlastně jmenuje.

„Jste tak krásný, můj pane..." šeptala Linnet vzrušeně a mazlila se s jeho klínem. Hladila jeho penis, vtahovala ho do úst a olizovala jeho varlata tak dlouho, dokud nahlas nevykřikl.

„Má paní..." vykřikl v návalu vyvrcholení, „Mé sémě..." roztřásl se po celém těle, ale Linnet neměla v úmyslu přestat.

Líbilo se jí, jak velkou moc má nad svým statným horalem. Tento mocný válečník a náčelník klanu byl celý jen její, a ona mu byla schopna dát rozkoš, o jaké se mu ani nesnilo.

Líbala celé jeho tělo, od hlavy až po konečky prstů na nohou a poslouchala jeho slastné vzdychání. Mazlila se s ním tak, jak ještě s žádným mužem, a přitom necítila stud. Snad to bylo proto, že ji nemohl vidět, nebo proto, že ho milovala celým srdcem. A on jí, tím si byla jistá, i když si to evidentně ještě nehodlal přiznat.

Přivedla svého horala k vrcholu několikrát. Nevynechala ani masáž prostaty a sama se divila, že se ani nepokusil zaprotestovat. Možná proto, že ho vyždímala, jako citrón a neměl na to sílu. Když ale na něj usedla, a navedla jeho kopí do svého lůna, už to nevydržel.

„Chci se dívat, má paní. Sundej mi to!" Přikázal vzrušeně a Linnet splnila jeho přání.

Jeho oči se do široka rozšířily, když spatřil její nahotu, a když se na něm začala pohybovat, vypadal na to, že se musí každou chvíli zhroutit.

Jejich společné vyvrcholení na sebe nenechalo dlouho čekat. Phelan několik dlouhých sekund se snažil nabýt koncentrace, ale měl pocit, že z něj vymačkala tolik semena, že je jeho tělo slabé a bezmocné.

Ano, něco takového ještě nezažil. Bylo to nádherné a když viděl pak svou ženu na jeho klíně, a jak sama udává tempo jejich milování, měl pocit, že zešílí touhou.

„Rozvaž mě, má paní..." dostal ze sebe ztěžka a nervózně zatahal za provazy nad hlavou. Najednou ale nevěděl, jestli cítí uvolnění, nebo zlost z toho, že ji tak lehce podlehl.

Ne, že by nechtěl, ale byl náčelník klanu. Byl vévoda z Glenstailu. Sir Phelan Waughn Der Mar, a jako takový, si nemohl dovolit jakoukoliv slabost.

A dle všeho, ona jeho slabost byla, protože jinak by ji něco takového přeci nikdy nedovolil.