Bylo už hodně pozdě v noci, když se Phelan konečně dostal do postele. Shodil ze sebe svůj oděv a unaveně si lehl na svou obrovskou postel.

Na moment jeho zrak zabloudil na spojovací dveře do místnosti jeho paní. Toužil po ní, ale jeho únava byla silnější než jeho chtíč. Zamračil se do stropu, když si uvědomil, že ji už na loži nenavštívil několik dní. Ne, že by na to nemyslel snad každičkou minutu dne, ale povinnosti náčelníka mu to nedovolovali.

Někdy si říkal, že má Astrid pravdu, a měl by rozdělit své povinnosti mezi své bratry. Jenže jeho povaha, mu to zatím nedovolovala. Měl totiž rád vše pod kontrolou, a měl pocit, že nejlépe vše stejně vyřídí on sám.

Smutně si povzdychl a zavřel oči. Jeho kopí samozřejmě na to vše, mělo zcela jiný názor. Celý den se nemohl zbavit pocitu touhy, protože mu jeho paní byla neustále v patách.

Na jednu stranu mu to přišlo úsměvné a okouzlující, že po něm tak touží. Nemohl přehlédnout její toužebné pohledy, ale na druhou stranu ho její přítomnost trýznila. Stačilo totiž aby na ni pohlédl, nebo ucítil její vůni a jeho kopí se probudilo k životu.

Zamžoural do tmy, když zaslechl cvaknutí dveří. Otevřel oči ve chvíli, kdy se Linnet objevila nad jeho lůžkem.

„Má paní..., ještě nespíš?" vydechl udiveně.

„Ne můj pane. Čekala jsem na tebe. Když nejde Moha..." polkla další poznámku, protože si vzpomněla na to, jak naposledy musela Phelanovy vysvětlovat, kdo že je onen Mohamed. Potlačila úsměv, když se na ni zamračil.

„Jsem velice unaven, má paní..." řekl s povytaženým obočím, aby ji dal najevo, že na žádné intimnosti nemá náladu. I když jak vidno, jeho tělo říkalo zcela něco jiného.

„Já vím, můj pane..." zapředla vzrušeně a přisedla vedle něho, „Postarám se o vás. Jen mi to musíte dovolit."

„Jak to myslíš?" zašeptal pochybovačně, leč v jeho hlase slyšela i náznak zvědavosti.

„Nemusíte nic dělat, můj pane..." zavrněla a dotkla se jeho nahé hrudi, „Budete jen ležet a užívat si mé pozornosti. Zbavím vás té tíhy a touhy a uvidíte, že budete spokojen..." zajela prsty mezi chloupky na jeho prsou a Phelan potichu zasténal.

„Já..., nejsem si jist, má paní..." dostal ze sebe ztěžka, „Možná bychom to měli nechat na příště, až..."

„Až na mě budete mít čas?" zamračila se, „Už několik dní jste za mnou nebyl, můj pane, a tak jsem se rozhodla, že vám ukáži, jak tam u nás se umí ženy o muže postarat."

„No já..." Phelanovy oči zajiskřili touhou, ale vzhledem k tomu, že znal svou ženu, jisté pochybnosti měl.

„Prosím..., dovolte mi to, můj pane..." sklonila se a políbila jednu jeho bradavku.

„To..., není to nejlepší..., nápad..." vykoktal a slastně zavřel oči, když jazykem zakroužila i po druhé bradavce.

„Naopak, můj pane..." vedla si svou, „Je to skvělý nápad. Zavážu vám oči, abyste si všechno vychutnal ještě více a..., přivážu vám ruce k posteli..."

„Cože uděláš?!" vyhrkl a udiveně na ni pohlédl, „Ty víš, zde by muž nic takového nedovolil. Nemůžu být bezmocný v tvých rukách, co kdyby..." nahlas polkl, když jazykem zakroužila po jeho břiše.

„O nic nejde, můj pane. Jen vám ukáži, že vás dovedu k vyvrcholení pouhými doteky. Bude se vám to líbit..."

„Ne!" zamračil se a na moment zavřel oči. Jeho kopí se hrdě tyčilo pod pokrývkou tak mocně, že se to nedalo vydržet.

„Prosím..." zabublala zase a kousek poodhrnula onu pokrývku, „Dovolte mi to. Jen pro tentokrát..." olízla špičku jeho žaludu a Phelanův výkřik rozlehl se místností.