„Tempus impedit non. Sit porta tempus aperiam. Quid futurum sit." Přečetla si Linnet z listu papíru, na který to donutila Rhyse napsat, „A jsem přesvědčena, že když to přečtu pozpátku, Rhysy..." 

 „Linnet...," povzdychl si Rhys. Moc dobře věděl, že Linetina dedukce je správná. Čekal, a vlastně se i obával toho, že na to přijde, „Je to tak. Ale je to riskantní. Každá cesta časem znamená risk a nikdy nevíš..." 

„Nic se nestane," mávla Linnet bezstarostně rukou, „vrátím se. Jen obstarám několik věcí, které by se nám zde hodili. Ostatně, pakliže jak říkáš, se tam už nebudu moci vrátit, nic jiného mi nezbývá."

 „No já nevím..." povzdechl si Rhys, i když mu bylo jasné, že svou sestru nezastaví, „Musíš se ale vrátit do tří dnů Linnet. A nemůžeš si už v naší době vykračovat, jakoby se nechumelilo..., je tu jediná možnost. Musíš navštívit mého profesora historie Norberta Holla. On jediný, ti může pomoci a sehnat vše, co budeš potřebovat."

 „A no jo..." mávla Linnet znovu rukou. Evidentně ji nedocházela závažnost situace, „Věř mi, že i Astrid bude ráda, když nebude muset sušit mech," zašklebila se na bratra, „No řekni..., nechceš své budoucí ženě trochu ulehčit její těžký úděl?" 

„Těžký úděl?" obrátil oči v sloup, „Tím máš na mysli ženskou periodu? Linnet..., jsme ve středověku. Zde to bylo běžné, sušit mech a..."

 „Jo, ale ne pro mě," Vedla si svou, „A pak..., chci přinést i nějaká antibiotika a další léky. Injekční jehly a tak. Jsem zdravotní sestra, Rhysy, a myslím, že se budou hodit. Vzhledem k tomu, že vím, že se středověkem prohnalo několik vln moru. Nehodlám umřít na mor, když se dá dost dobře vyléčit antibiotiky."

 „Tak dobře..." rezignoval Rhys, „Za tři dny..., touto dobou, v tomto pokoji. Budu na tebe čekat. Ani o minutu déle, rozumíš?!"

 „A no jasně..."

 „A jsi si vědoma ještě toho, že tě tvůj muž bude hledat? Měla jsi mu nejprve říci pravdu. Mám obavy, že bude zle, Linnet a nepomůže ti ani erotický prádlo." 

„A no jo, porád. To vyřeším pak." Políbila ho na tvář a začala pomalu předříkávat onu báseň pozpátku. Když vyslovila poslední slovo, pohlédla bratrovy ještě do očí a zmizela. 

Rhys zůstal nějakou dobu stát. Najednou nevěděl, jak se zachovat. Pak se otočil k odchodu a ztuhl. O futra dveří do vedlejšího pokoje se opíral náčelník, a nevypadal právě přívětivě naladěn.

 „Náčelníku?!" Vydechl Rhys a poklekl se sklopenou hlavou, „Můj život je ve tvých rukou. Pochopím, když..."

 „Tušil jsem, že mi něco tajíte," Zamračil se Phelan a založil si ruce na prsou, „Ovšem jak jsem poznal svou ženu, není tvá chyba její tvrdohlavost. Nyní je mou ženou, a já jsem za ni zodpovědný, tedy nehodlám trestat tebe." 

„Tedy..." vykoktal Rhys překvapeně. Věděl, že náčelník je chytrý a chápavý muž. Na tuto dobu velice pokrokově založen, ale nečekal, že se k tomu postaví takto, „Je i má chyba náčelníku, že je moje setra tvrdohlavá a nezvladatelná, měl bys i mě potrestat, ne jen jí, já..." 

„Ne! Jak jsem řekl..., nyní je na mě, abych svou ženu zkrotil, když ty jsi to nedokázal. Tvá starost už to není, rytíři. Nyní já potrestám svou ženu, tím si buď jist."