Bylo už hodně po půlnoci, když Phelan vstoupil do svého pokoje. Unaveně se začal svlékat a pak se zastavil před spojovacími dveřmi do pokoje jeho ženy. 

Bylo to už týden, co se spolu milovali naposledy. Jenže měl tolik práce, která nesnesla odkladu, že i své touhy musel odložit. Moc dobře věděl, že jeho paní by ho na svém loži uvítala ráda, a že nese jeho nezájem špatně, ale neměl na vybranou. Jednou byl náčelník největšího klanu na Vysočině a vzhledem k tomu, že před nedávnem teprve ukončil války a boje mezi klany a spojil je v jediný, práce měl až nad hlavu. 

Celý den vyřizoval všechny záležitosti, které by se bez jeho souhlasu neobešli. Vracíval se většinou až k večeři, a po té ještě do noci sedával nad písemnostmi. Jako dnes. Chtěl mít čistý stůl, a teprve po té, mohl svůj zájem obrátit na svou ženu a plození potomků.

 I když si byl jist, že jeho žena byla jistě jiného názoru. Vlastně mu to i imponovala a líbilo se mu to. Však jeho předešlé ženy se mu vyhýbali a byly rády, když jejich lože nevyhledával. Vůbec jim nechyběl. To Linnet byla jiná. Toužila po jeho přítomnosti, což ho překvapivě velmi těšilo. Ovšem povinnost, byla povinnost. Zastavil se přede dveřmi, když si všiml, že jsou pootevřené a z vnitra místnosti zaslechl hlasy. 

„Rhysy, potřebuji od tebe tu latinskou báseň. Máš fotografickou paměť, tak mi netvrď, že si ji nepamatuješ." Linnet si dala ruce v bok a zamračila se na bratra. Napadl ji zřejmě dost ztřeštěný nápad, ale dle jejího názoru, byl nutný. Jestli zde totiž ta možnost byla, byl by hřích ji nevyužít. A ona se rozhodla ji využít na sto procent. 

„Co tě zase napadlo, Linnet?! Ty tvoje ztřeštěný nápady, se mi vůbec nelíbí!" 

„Potřebuji si pro něco jen skočit. Je to důležitý, Rhysy."

 „Sakra Linnet! Nemůžeš si odskočit do roku 2024, jako do supermarketu! To prostě není možný! A pak..., svěřila ses už svému muži? Nemyslíš, že by měl vědět, odkud pocházíme?"

 „Ještě ne," ošila se Linnet provinile, „Udělám to. Teď ale potřebuji tu báseň. Jsem totiž přesvědčena, že vím, jak se vrátit zpět," na moment se odmlčela, aby dodala svým slovům váhu, „Přečtu ji pozpátku." Rhys se zamračil a ztěžka si povzdychl. Jeho sestra byla jako zimnice, a byl si jist, že mu stejně nikdy nedá pokoj. 

„Já odtud nechci, Linnet. Jsem tu šťastný. Jako jsem nikdy nebyl. Zamiloval jsem se do Astrid a mám v plánu náčelníka požádat..." 

„Však já také ne," skočila mu do řeči, „Jen si myslím, že když už známe tolik věcí, Rhysy, byl by hřích je nevyužít. A pak..." zašermovala mu prstem před obličejem, „Nemůžeš po mě chtít, abych používala při své menstruaci ten strašný kožený postroj. A mech si mezi nohy taky nikdy nestrčím!"

 „Nemůžeš si každý měsíc skočit do budoucnosti pro tampóny, sestřičko!" 

„To také nechci. Mám to promyšlený," řekla hrdě, „Nakoupím si menstruační kalhotky!" Rhys se nadechl k odpovědi, pak ale jen vypustil přebytečný vzduch z plic. Došli mu slova, „A pak..., chtěla bych si přivést něco, čemu můj muž nemůže odolat, až mě v tom uvidí."

 „Hmm, to mě mohlo napadnout. Erotický prádlo! Myslím, že to není dobrý nápad, zvlášť když tvůj muž vůbec neví, že jsme přišli z budoucnosti, vzdálené přes pět set let."