„Pojď ke mně." Zavelel a poklepal na matraci vedle sebe. Linnet polkla, nevěděla proč, ale vždy byla ze svého muže tak nervózní.

 A nebylo divu. S mužem jako byl on, se ještě nesetkala. A nikdy by se jí to ani nepoštěstilo, kdyby se neocitla zde, ve středověku. Zde muži prostě byli jiní. Mužnější a tvrdší. Slovo pro ně znamenalo zákon a jejich čest byla nade vše. 

A její statný manžel, byl ještě k tomu náčelník největšího kmene na Vysočině. Byl to samotný vévoda z Glenstailu, a onen slavný Barbarian, o kterém ji Rhys tak rád vyprávěl. Jaké ženě by se z něj nepodlomila kolena? 

Když na něj pohlédla, téměř se jí podlomily nohy. Byl tak krásný. Seděl opřen o pelest postele zcela nahý, a evidentně mu to vůbec nevadilo. Jeho mohutná postava jakoby zabrala celou postel. A chloupky po jeho těle a vous na jeho tváři, byl tak mužný a sexy. Vypadal jako ztělesněný bůh hříchu. 

Linnet váhavě přistoupila až k němu a sedla si na postel. Neustále měla ale tendenci se nějak zakrýt. Samozřejmě si toho všiml a varovně povytáhl obočí. 

„Proč mám pocit, že toužíš své tělo přede mnou skrýt? Však není nic, co bych už nespatřil, má paní." Řekl káravě.

 „Já..., já nevím, můj pane. Jste tak..., krásný, a já vím..., že zdejší ženy jsou štíhlé a..."

 „Tak dost!" Zaburácel jeho hlas naštvaně, „Má žena nebude o sobě pochybovat! Zdejší ženy jsou hubené a mnohé téměř vyzáblé, a já bych předpokládal, že vzhledem k tomu, jak znáš mužské tělo a jeho potřeby..., poznáš, že tvůj muž je krásou tvého těla zcela okouzlen." Linnet se zastyděla a zčervenala pod jeho pohledem.

„Nezlobte se, můj pane," zašeptala se sklopeným zrakem, „Já jen..., většinou nebývám nejistá, ale..." Phelan přimhouřil oči do úzké škvírky a povzdechl si. Pak natáhl ruku a prstem nadzdvihl její bradu, aby mu pohlédla do tváře. 

„Má paní," řekl, když mu pohled opětovala, „Tvůj muž po tobě touží. Nesmírně. Tvé tělo je nádherné a přesně takové, o jakém jsem sníval za dlouhých, osamělých nocí. Tvé pochyby tedy nejsou na místě a nepřeji si, abys ještě někdy byť jen na moment zapochybovala. Rozumíš?!" Linnet nahlas polkla a přikývla. Zatěkala očima v jeho tváři a srdce se jí rozbušilo jako splašené.

 „Rozumím, můj pane." Vydechla a v následujícím okamžiku se mu vrhla do náruče. Začala ho líbat jako o život, ale Phelan se zahanbit nenechal. Přitiskl ji na svou hruď a polibek ji obětoval.

 „Tak co bude s onou polohou, má paní?" Zašeptal u jejího ucha, když se na moment odtáhl. 

„No ano..., poloha šedesát devět..." Odvětila Linnet klidně a Phelan poznal, že je jeho paní zpět.

 Po tváři mu přelétl úsměv, když si uvědomil jednu věc...Jako zkušený muž poznal, že jeho ženě imponuje zřejmě jeho nadvláda. Kdykoliv ji vykárá, nebo ji nařeže, samou láskou by ho vzápětí umačkala. Jeho žena evidentně potřebuje muže, který ji bude krotit a svou nadvládu ji dá značně najevo. Potřebovala cítit jeho sílu a moc, a pak se zřejmě sama cítila v bezpečí a ochraňovaná. Byl si jist, že to souvisí s tím, že ještě v dětství ztratila rodiče a zůstala s bratrem, který na ni evidentně nestačil sama. 

„Tak tedy, má paní, osvětli mi, v čem tkví kouzlo oné polohy a nauč mě ji." 

„No, můj pane. V podstatě se jedná o to, že..." 

„Že?" Povytáhl obočí, když na moment zmlkla. 

„Že muž leží na zádech..." Phelan přikývl, a ulehl tak, jak řekla. Rozhodl se jí neprozradit, že Rhys mu vše vysvětlil, protože se mu líbilo, jak je jeho žena nervózní.

 „Ano, má paní? A dál?" 

„No..., dál..., to je těžké, můj pane. Já...,"

 „Prostě mi to ukaž, má paní..." pobídl ji.

 „Ach, můj pane. Jedná se o to, že..., že žena leží pak na muži..., obráceně a..." Polkla a najednou jakoby měla v krku knedlík. Proč se jí najednou zdálo tak těžké říci svému muži, že se jedná prakticky o laskání jejich intimních míst?

 „Tak do toho, má paní." Mrkl na ni, a měl co dělat, aby se nezačal smát. Klečela vedle něho a celé její tělo, už nabralo barvu nachu. „Můj bože, má paní!" zasmál se Phelan nahlas a strhl ji k sobě do náruče, „Víš, že jsi ještě krásnější, když se rdíš?" cvrnknul ji do nosu, „Musím říci..., že ona poloha bude zřejmě má nejoblíbenější." Se smíchem ji políbil na nos a pak ji proti sobě otočil tak rychle, že se Linnet nestačila ani vzpamatovat.

 Náhle seděla na jeho hrudi, čelem k jeho kopí. Vykřikla, když ji zezadu uchopil za hýždě a přitáhl si její prdelku k obličeji. Bylo to ale spíše jen leknutím, protože hned vzepětí se sehnula k jeho mohutné erekci. Vzala jeho kopí do úst ve stejnou chvíli, kdy Phelan zabořil svůj nos mezi její pysky a začal ji líbat.