Ihned co stráž přišla oznámit, že se náčelník se svými muži blíží k hradu, nechala Linnet pro Phelana připravit koupel. Byla si jista, že to ocení, protože na válečných výpravách nemívali muži možnost se okoupat.

 Všechny ženy včetně jí, už netrpělivě vyhlížely své muže. Linnet vytrvale pochodovala po místnosti hodovního sálu sem a tam. Co chvíli vykoukla z okna a pak pochodovala dál. Nemohla se Phelana dočkat. 

Ulric s Hildou seděli za jedním ze stolů a spokojeně pozorovali svou snachu. Takto se totiž žádná z žen jejich syna nechovala. Celých čtrnáct dní byla jako na trní a nebylo pochyb o tom, že jejich syna opravdu miluje. 

„Neměj obavy, Linnet," usmála se Astrid a pohladila své veliké těhotenské břicho, „Phelan bude v pořádku. Všichni budou. Phelan je dobrý náčelník. Výborný stratég a neporazitelný válečník. Nemůže se nic stát."

 „Já..., já vím. Ale..., co kdyby..." Pípla. 

„Ty mého bratra opravdu miluješ, není-liž pravda?" 

„Ano!" odvětila Linnet bez okolků a znovu pohlédla z okna, „Mám o něj strach. Vůbec si nedovedu představit..." Nedořekla. Náhle se otevřely dveře a dovnitř vstoupil náčelník s bratry a Rhysem. Linnet ztuhla a několik vteřin jí trvalo, než se vzpamatovala. „Můj pane!" Vykřikla pak a rozeběhla se k němu. 

Ale i Astrid náhle vyskočila na nohy, když se ve dveřích objevil Rhys. Přistoupila k němu a Rhys ji radostně přivinul do svého náručí. Políbil ji a pak s láskou pohladil její těhotenské bříško.

 „Chyběla jsi mi, paní," zašeptal Rhys, „Vy oba. Nebo vlastně vy tři." Usmál se, když se za rohem objevila malá Anna. 

„Můj pane, tolik jsem se o vás bála." Vykřikla Linnet a padla Phelanovy do náručí.

„Nebylo proč, má paní," usmál se náčelník, „Umím se o sebe postarat." 

„To bezpochyby, ale přeci jen..., mohlo se stát třeba..." Nenechal ji domluvit a příval jejích slov, umlčel raději polibkem. Linnet ihned vášnivě na jeho políbení reagovala. Objala ho okolo krku a okolní svět náhle přestal existovat. 

„Ne...,nechala jsem vám připravit koupel a..." vydechla mezi polibky. 

„Pak budu muset najít jiné, klidnější místo..." dostal ze sebe Phelan, když se od své ženy na moment odtrhl a vyhoupl si jí do náručí. 

„Jak..., jak to myslíte, můj pane?"

 „Jak to říkám, má paní," odvětil, rozešel se ke dveřím a zabočil do jedné z chodeb svého hradu, „Potřebuji tě. A jelikož v mém pokoji nyní není soukromí, musím vzít zavděk temnou chodbou." Linnet vykulila oči a srdce se jí rozbušilo vzrušením. Její statný manžel po ní touží tak, že nemůže ani vytrvat, než služebnictvo připraví koupel? Ta představa se jí tolik líbila. Phelan zastavil před jedním z výklenků a postavil svou ženu na zem.

 „Musím tě mít, nebo přijdu o rozum!" Zabrblal vzrušeně. Vyhrnul svůj kilt, sáhl pod sukni své paní a vyhoupl si jí do náručí. Linnet vyjekla, když ji přirazil ke zdi a ona dosedla na jeho mohutnou erekci. 

„Ach, můj pane!" vykřikla a začala se v náručí svého muže divoce pohybovat, „Je to tak krásné! Já vím...," vyrážela ze sebe, mezi jednotlivými dosedy, „Že muži mají potřeby trochu jiné, než ženy. Muži potřebují sex k životu. Je dokázáno, že celibát může přivézt muže i šílenství a..."

„Má paní?!" Zamračil se Phelan a přirazil tvrději, „Mlč!" Přikryl její ústa svými, aby alespoň na chvíli zmlkla a začal se zuřivě pohybovat.