Phelan ležel na boku, s jednou rukou pod hlavou a díval se na svoji spící ženu. Už se pomalu rozednívalo, ale on nemohl spát. Miloval se se svou paní téměř celou noc a musel uznat, že něco takového ještě nezažil. Něco tak krásného a smyslného. Jeho kopí vyronilo semeno asi desetkrát a nyní se cítil krásně uvolněný a unaven. 

Po tváři mu přelétl úsměv. Jeho paní byla dračice. Vymačkala z něj semeno, snad na měsíc dopředu. Takový přístup od ženy byl značně neobvyklý, ale nádherný. Ono milování bylo pro něj něco tak nového a nádherného, že litoval, že ihned zrána odjíždí se svými muži na severní konec své země. Doneslo se mu totiž, že se jistá skupinka lidí snaží vyvolat vzpouru a on ji musel zarazit hned v zárodku. 

Raději by ovšem se svou paní ani nevylezl z postele a zakoušel s ní všechna tajemství milování. Ona mu totiž vracela plnými doušky vše, co on dával jí. I ona se snažila svého muže uspokojit, ne jen čekat, až on vykoná svou potřebu, nebo uspokojí jí. Nezapomínala i na něj a to se mu líbilo tolik, že nyní nemohl ani spát. 

Neustále totiž musel přemýšlet, kde se jeho paní vše naučila. Že byla panna, o tom nebylo pochyb, ale něco takového přeci nemohla nastudovat z písemností. A pak..., vadila mu už jen představa, že by nějaké jiné mužské tělo, viděla byť jen na obrázku. 

Vždy si myslel, že žárlivost je vlastnost, kterou on vůbec necítí. Nyní ale ke svému úžasu dospěl k názoru, že se v jeho srdci něco podobné žárlivosti odehrává. Byl ale přesvědčen, že lásku necítí. Nechtěl ji cítit. Jednou si přísahal, že láska nikdy neoslepí jeho čirou mysl, a tak to také zůstane. Muselo tedy to co cítí znamenat, že nesnesl představu, že by někdo jiný měl právo na to, nač má jen a jen on. 

Jeho mysl ale zaměstnala také jistá otázka. Kde se naučila takové znalosti mužského těla? Nevěřil, že by navštěvovala nějakou z klášterních škol. A i kdyby, ony znalosti, kterými jeho žena oplývala, se tam nevyučovaly.

 V hlavě měl tedy najednou jako ve včelím úle, a to jen proto, že se mu hlavě střídali různé představy, jak ke svým znalostem jeho žena přišla. A ještě k tomu musel neustále přemýšlet nad tím, co mu řekla, než usnula. 

„Ráda bych, můj pane, vyzkoušela příště polohu šedesát devět." Co je kruci poloha šedesát devět? Mračil se na svou spící ženu, a měl chuť s ní zatřást a probudit ji, aby mu to osvětlila.

 Nedovedl si totiž najednou představit, že ráno s muži odjede, a pak bude čekat nejméně týden, než se to dozví. A velmi pochyboval o tom, že některý z mužů, by jeho otázku zodpověděl. Vzbudit ji ale nedokázal. Bylo to také poprvé v jeho životě, kdy v jeho posteli, jeho žena spala až do rána. Nedokázal ji vykázat po tak krásném milování do jejího pokoje, a ani nechtěl. 

A tak následujícího rána, políbil svou krásnou, spící ženu na čelo, oblékl svou zbroj, a v čele své družiny odjel.

***

Ve středověku byla většina lidí negramotných. Už i tehdy ale existovali školy, ale navštěvovali je hlavně bohatší lidé. 

Byli to katedrální školy, biskupské, či klášterní. Učilo se zde číst, psát a počítat. Po té bylo možné ukončit studium, nebo pokračovat ve studiu v oborech: Bylinná medicína a lékařství. Hudba. Astronomie. Logika a rétorika.