„Jsi si jistě vědoma toho, že žena je povinna na slovo poslouchat?!" Řekl Phelan a opřel se o pelest postele. Založil si ruce na prsou a změřil si svou ženu pohledem. Najednou si nebyl jist, zda tato žena někdy bude vůbec poslušnosti schopna.

Díval se na ni, ale místo toho aby měl chuť ji vynadat, měl jiné chutě. Seděla kousek od něho zcela nahá a tak krásná. Drobná a křehká, a přesto tak ženská. Její ženské křivky ho odváděli od pozornosti pokaždé, kdekoliv ji spatřil. Zde ženy většinou bývali hubené, a tedy ženské tvary většinou postrádaly. Jeho paní ale ne. Její ňadra, její boky, i její zadeček byl přesně takový, o jakém často snívával. Toužil se tedy dotýkat její měkkosti a hebkosti tak, že se to znovu na jeho těle odrazilo. Nevěnoval tomu ale pozornost. Jeho paní, ale byla jiného názoru. 

„Ježíši! Můj pane...," vydechla, když spatřila jeho znovu probuzené kopí a zčervenala. Pak polkla a poznal, že ji dalo hodně sil pohlédnout jinam, „Jak tedy zde trestáte ženy, můj pane?"

 „Jak?" Odvětil, se stále založenýma rukama na hrudi, „Záleží na tom, jak moc žena zhřešila. Může být popravena, zazděna, nebo uvržena do žaláře. Popřípadě zmrskána, nebo připoutaná k pranýři." Linnet nahlas polkla a vykulila oči tak, až se málem rozesmál nahlas.

 „A..., a jak..., jak trestáte vy? Můj pane?" Pípla a Phelan pevně semkl čelisti, aby se mu na tváři neobjevil úsměv. 

„Jak?!" povytáhl obočí, a ve chvíli, kdy se setkal s jejím rozpačitým pohledem, ji uchopil tak rychle, až vykřikla. Položil si ji do klína, jakoby byla pírko, „Takhle!" Pak ji několikrát mocně plácl svou velkou dlaní přes její hýždě. 

Linnet nestačila ani zaprotestovat. Ani se nestačila vzpamatovat z toho, jak se náhle ocitla na jeho klíně a dostala nařezáno. Pak náhle seděla čelem k němu a lapala po dechu. Všechno se to odehrálo tak rychle, že s vytřeštěnýma očima zírala na svého mocného a ztepilého muže. Dívala se na něj a nechápala, že se to mohlo stát tak rychle, a evidentně pro něj nepředstavovala žádnou zátěž. Jakoby snad ani nic nevážila. Sáhla si udiveně na své rudé pozadí a vykulila oči. 

„Vy..., vy jste mi nařezal, můj pane?" Řekla nevěřícně a zakroužila v jeho obličeji. Náhle měla chuť ho popadnout a líbat. Nevěděla proč, ale zatoužila po něm snad ještě více, než kdy jindy.

 „Samozřejmě, má paní," řekl klidně, „A pakliže to bude nutné, udělám to zase. Bez ohledu na to, kde se budeme nacházet a kolik lidí to uvidí."

 Linnet zase ztěžka polkla. Pak se zhluboka nadechla a v následujícím okamžiku se mu vrhla do náruče a začala ho divoce líbat. Phelanovy však nedalo moc práce převzít iniciativu. Ihned ji polibek oplatil a náhle se ve vzájemném objetí líbali tak divoce a vášnivě, jakoby se jeden do druhého chtěly vpít.

 Seděla na jeho klíně, objímala ho okolo krku a Phelan si ji pevně tiskl na svá prsa. Drtili svá ústa navzájem ve vášnivém boji, jazykem hluboko pátraly v ústech toho druhého a vše okolo nich, jakoby přestalo existovat.