„V této knize je celá historie Brynmoru. A velice zajímavé jsou události, které se tu stali v patnáctém století. Tehdy Brynmor připadl klanu, vedeným náčelníkem Phelanem Waughn Der Marem. Říkalo se mu Barbarian."

 „Vážně? Chceš říci, že náš hrad obsadil?"

 „Tehdy války klanů nebylo nic neobvyklého, Linnet. Bojovalo se o moc a pozemky stále. A o vévodovy z Glenstailu se tvrdí, že to byl největší válečník té doby. Vybojoval celou vysočinu a sjednotil klany pod své područí. Ano, boje byli jistě krvavé, ale po té zajistil svému lidu mír a hojnost. Nebylo proti komu bojovat, když byl jen jeden vládce." Řekl Rhys uznale a opět se pohroužil do knihy. 

„A jaký tedy byl? Ten Barbarian?" Nenechala se Linnet odbýt, „Byl to jistě pořádný chlap, když..." Nedořekla a zašklebila se na bratra, který tázavě povytáhl obočí. Rhys si povzdychl a opřel se do opěradla židle. Stejně věděl, že by mu nedala pokoj, dokud se nedozví, co chce. Vždy ráda poslouchala jeho vyprávění, a jak se zdá, poslední dobou se jí nějak zapalovali lýtka.

 „Historické prameny tvrdí, že byl velký stratég a nejlepší náčelník, jaký kdy žil. Pak jsou tu pověsti..., a víš, co se říká..., na každém šprochu, pravdy trochu."

 „Tak co říkají, nenapínej mě. Jen tak pro nic za nic se mu neříkalo Barbarian." 

 „Lidé tehdy byli pověrčivý, Linnet. A vše, co se vymykalo standartu, si vysvětlovali jako ďáblovo dílo, anebo to přikládali čarodějnictví. Popřípadě, jako boží prozřetelnost. Tehdy lid věřil, že je spolčen s ďáblem. Že jeho moc pochází od něj, a že nemá srdce ani duši. Říkalo se, že byl krutý a nesmlouvavý. Že nemá svědomí a smrt, že se mu vyhýbá." 

„Phe!" Protočila Linnet oči v sloup, „Na ďábla a čarodějnice dnes už nevěříme, tak mi řekni raději, proč si myslíš, že se ho tak báli?" 

„Protože byl opravdu dobrý stratég?" Pokrčil rameny, „Dokázal v té době dobít celou Vysočinu. Také umřely všechny tři jeho ženy a povídalo se, že je zabil..., a možná právě odtud vznikla ta pověst o hradu Brynmor. Rod Waughn Der Marů, vymřel po meči, Linnet." 

„Hmm, a proč tedy říkáš, že máš pocit, jakoby se ta pověst týkala mě?"

 „Protože dnes už víme, že posledním bojem k sjednocení jeho panství, byl hrad Brynmor. A pověst praví, že právě zde se najde žena, která dokáže boží prozřetelnost, která zasáhla Barbariana prolomit, aby rod Waughn Der Marů nevymřel. Žena s erbem na prsou. Ratolestí na zadku, kovovým jazykem a očima tak modrýma, až přechází zrak. No uznej..., celá ty!" Zašklebil se na sestru, „Kdybych nebyl racionálně uvažující člověk, vážně bych věřil..." 

„Na pověsti? Tak tomu já bratříčku teda nevěřím! Ale stejně...," zatvářila se zasněně, „Barbarian byl určitě pořádný chlap. Ten by mě mohl o panenství připravit, a poskytnout mi rozkoš..."

 „Co ty sakra víš o rozkoši? Vždyť ani nevíš, jak vypadá pánský penis!"

 „Tak to se mýlíš. Študuju, zapomněl jsi?"

 „A no jo!" povytáhl obočí, ale malinko se zarazil. U jeho sestřičky, člověk nikdy neví, „Každopádně..., ta báseň mě zarazila. Dle písma, by měla právě ona být tím klíčem." Zamračil se a začal nahlas číst. „Tempus impedit non. Sit porta tempus aperiam. Quid futurum sit." Předříkal zamyšleně. 

„To je latinsky?" Sklonila se zvědavě Linnet nad knihou, „Píšou tady ale, že nahlas vyslovená slova, otevřou brány času," mávla rukou a políbila bratra na tvář, „No nic..., nechám tě tady s těma tvýma blbostma a jdu spát. A ne abyste zase blbli až do rána. Chci se vyspat!"

 „A no jo," zabrblal Rhys, ale evidentně už byl opět zcela zabrán do knihy, „Chlapi přijdou až zítra."