Linnet se mazlila s penisem svého muže vášnivě a s nadšením. A nedělala to jen proto, aby Phelana uspokojila, ale proto, že se jí to opravdu líbilo. A vzrušovalo ji to. Tolik let se snažila Rhyse přesvědčit o tom, že v jednadvacátém století, panenství nic neznamená, a nyní mu byla za to vděčna. Pochopila, že kdyby panna nebyla, Phelan by si ji nikdy nevzal.

 A ona si byla jistá, že se do svého manžela zamilovala. Už nelitovala toho, jak moc se styděla před svými vrstevnicemi, že je stále ještě panna. A vlastně i díky tomu, se rozhodla zvědět o mužském těle vše. Proto, aby si kamarádky myslely, že panna není. Nyní se jí vše zúročilo.

 I Phelanovy jak si byla jistá, se to jistě líbilo. Ležel na posteli s hlavou zabořenou hluboko do polštáře a vydával hlasité steny vzrušení.

 Levou rukou držela jeho kopí u samého kořene a jezdila s ní po jeho předkožce. Zároveň ho laskala ústy a jazykem a ve chvíli, kdy Phelan nahlas zasténal, namastila si ukazováček na druhé ruce a vsunula ho do jeho zadku. Jistě se blížilo jeho vyvrcholení a jen co prst vsunula až po třetí článek, dotkla se malého výstupku. Ve stejnou chvíli zakmitala jazykem na špičce jeho žaludu a zakroužila prstem po jeho prostatě.

 „Kurva!" Zařval náhle Phelan a ztuhl. Na malou chvíli si nebyl jist, co se vlastně děje. Cítil, že se blíží jeho orgasmus a jakýsi tlak uvnitř jeho těla, ho ještě podpořil. S hrůzou zjistil, že mu jeho paní opravdu svůj prst vsunula do análu. 

Zhluboka se nadechl, ve snaze začít nadávat a odporovat, jenže onen tlak způsobil tak mohutnou vlnu vzrušení, že ho to ten moment zcela paralyzovalo. Roztřásl se jako osika a pak zvrátil hlavu a zařval jako lev. Tak mocný orgasmus ještě nezažil. Úplně cítil, že mu jeho semeno tryská snad ze všech kanálků jeho mužství.

 Vysoko do vzduchu se rozpršela horká vlna jeho semene a vzápětí ještě několikrát. Na moment nemohl ani popadnout dech, jak mocný a intenzivní orgasmus právě zažil. Několikrát zprudka vydechl a ztuhl. Několik málo vteřin čekal, až posbírá alespoň trochu sil k tomu, zapojit svůj mozek. 

„Páni!" vydechla Linnet a konečně ho tím probrala, „To byla krása!" Zírala na gejzír semena, stále klečíc u jeho nohou. Opatrně vyndala prst z jeho zadku a tehdy se Phelan zcela probral. 

„Kruci!" Pohlédl na ni a zamračil se, „Tvá neposlušnost, se mi ale ani trochu nelíbí, má paní!" Rozzlobil se na ni, i když chápal paradox oné situace. Ještě nikdy nezažil něco tak překrásného. Ani v nejdivočejším snu si nedokázal představit, že vyvrcholení může být tak intenzivní a nádherné. 

Ovšem na druhou stranu, ona zcela ignorovala jeho zákaz. Bylo zcela evidentní, že poslouchat prostě stále neuměla. Tak jak se vzpouzela svému bratrovy, vzpouzela se stále. A i když ho právě přivedla, až na samý vrchol blaženosti, musel jí ukázat, kdo je tu pánem a kde je její místo dříve, než mu přeroste přes hlavu. Tak jak svému bratrovy. 

„Ne..., nelíbilo se vám to, můj pane?" Zamrkala nevinně. Phelan pevně semkl čelisti a vystřelil do sedu.

 „O to zde bohužel vůbec nejde, má paní!" durdil se, „Nemohu lhát..., bylo to, to nejkrásnější, co jsem kdy zažil, ale musím ztrestat tvou neposlušnost!"