„Cítím se jako znovuzrozený, má paní," vydechl Phelan se zavřenýma očima, „tvá masáž je opravdu uvolňující."

 „Ach, to jsem ráda, můj pane. Těší mě, že mé studium nepřijde vniveč." Právě svému muži dokončila masáž nohou tak důkladně, že si byla jistá, že spokojen být musí. A jistě byl. Celou dobu ležel klidně se zavřenýma očima, ale jeho penis se hrdě tyčil do vzduchu. Rozptylovalo ji to a toužila po svém choti víc a víc.

 „Nemáš důvodu pochybovat má paní," usmál se Phelan a konečně otevřel oči, „jsem s tebou velice spokojen."

 „O..., opravdu?" vykoktala a její pohled znovu sklouzl k jeho rozkroku, „tak proč můj pane, jste za mnou více jak týden nepřišel? Jsem vaše žena a..." pípla a sklopila zrak pod jeho pohledem. Čekala, že se rozzlobí za opovážlivou otázku, ale jen se na ni dlouze podíval a povzdechl si. 

„Jsi ženou vévody z Glenstailu. Náčelníka největšího klanu na Vysočině, má paní. A to sebou bohužel přináší i mnohé oběti."

 „A jaké, můj pane? Máte na mysli, nedobrovolný celibát?"

 „Ano," zasmál se Phelan, „nemusíš pochybovat o tom, má paní, že bych po tobě netoužil. Mé tělo je noc co noc bolavé touhou, ale i já musím podstoupit oběť svému postu. Mám za povinnost, se nejprve postarat o svůj lid, a teprve pak, můžu ukojit své potřeby."

 „Takhle..., takhle se ale syna nedočkáte, můj pane." Zabrblala si pod vousy, ale slyšel ji a zacukalo mu v koutku úst. 

„Toužíš po svém muži?" Zašeptal a Linnet ihned horlivě přikývla, nehodlala nic skrývat, však to byla pravda.

 „Ano, můj pane. Nesmírně. Já..." pohlédla na jeho kopí a zčervenala, když se rozesmál.

 „Nerdi se má paní, není důvodu. Těší mne tvůj zájem a touha, však ji cítím stejně. Musíš ale pochopit, že jako náčelník, musím nejprve zaopatřit svůj lid. Byl bych špatný vládce, kdybych myslel v první řadě na sebe."

 „Chápu to, můj pane," zašeptala a zamilovaně na něj pohlédla, „přeci právě proto, jaký jste...," vztáhla ruku a dotkla se jeho hrudi, „po vás toužím a..." konečně se třesoucími prsty dotkla jeho kopí. 

Phelan do široka rozšířil oči a najednou snad zapomněl i dýchat. Udiveně totiž sledoval, jak se jeho žena toužebně shýbá k jeho rozkroku. Držela ve své malé dlani jeho kopí, a když se dotkla ústy jeho žaludu, nahlas vykřikl. 

„Má paní..." vypustil přebytečný vzduch z plic. Onen pohled ho naprosto uchvátil. Oblízla svým kovovým jazykem celou jeho délku a jeho napadlo, že větší slast už jistě zažít nemůže. Jeho žena ho překvapovala každým dnem stále víc. A to co mu právě prováděla, ženy jen tak nedělali.

 I muži samozřejmě probírali své sexuální zkušenosti mezi sebou. Hlavně když na dlouhých cestách sedávali u ohňů. A pakliže nějaký přiznal, že jeho žena neodmítá sex a dokonce se mu s láskou oddává, ostatní záviděli. A takových, které by své muže i sami od sebe takto uspokojovali, bylo pomálu. Všichni muži samozřejmě toužili po tom, aby je žena oblažila ústy, ženy to ale odmítaly. A přiznal-li některý že jeho žena právě toto má ráda, závist a obdiv byl ještě větší. 

„Ach, můj pane..." zašeptala a znovu přejela jazykem po jeho penisu, „líbí se vám to?"

 „Nesmírně." Dostal ze sebe ztěžka oddechujíc. 

„A to si představte, že vám ještě větší slast mohu poskytnout..." 

„Jakou?"

 „Masáž prostaty..." zakmitala špičkou jazyka po jeho žaludu.