Phelan vystoupil z kádě. Postavil se, a aniž by cokoliv řekl, čekal, než ho jeho paní utře. Linnet pochopila, co od ní očekává, však jí Rhys udělal dlouhou přednášku o povinnostech žen zde, ve středověku. Nedělalo ji to ale problém. Proč taky? Však to byla povinnost z těch příjemnějších. Ihned se chopila plátna a začala stírat kapky vody z kůže jejího muže. Nemohla si pomoci, ale ruce se jí třásly touhou. Ani se nehnul, jen ji její počínání usnadnil tím, že zvedl ruce. 

„Jste hotov, můj pane. Lehněte si prosím..." vydechla hlasem, zastřeným touhou, „u..., udělám vám masáž." Phelan k jejímu údivu udělal, co žádala a pohodlně své velké tělo položil do postele. Lehl si na záda s rukama založenýma pod hlavou a čekal. 

Linnet nahlas polkla a zčervenala pod jeho pohledem. Stála před postelí, na které ležel její muž, a úplně se jí podlomila kolena. Cítila se najednou tak slabá, a nechápala důvod. Ale pohled na muže, který bezpochyby byl jen její, ji zcela odrovnal. Chápala totiž, že opravdu patří jí. Byla si vědoma toho, že se zavázal k věrnosti a o jeho slibu a čestnosti nebylo pochyb. A byl to muž, o kterém bezpochyby snilo mnoho žen a dívek. A přitom byl její, to vědomí ji naplnilo radostí.

 „Ne..., nejprve vám učiním masáž nohou, můj pane." Vykoktala a uchopila do ruky misku se sádlem. 

„Co je to?" Kývl Phelan hlavou, k nazelenalému obsahu.

„To je sádlo, můj pane. Jen jsem ho ovoněla levandulí..."

 „Nač sádlo, má paní?!" Řekl přísně, stále se dívajíc na obsah misky v jejích rukou. 

„Aby lépe klouzalo, můj pane. Nejprve provedu masáž nohou," dodala rychle, když na ni hodil varovný pohled, „uvidíte, že budete spokojen. Masáž nohou vám hodně uleví. Potřebujete to, můj pane..." soukala ze sebe, zatímco si sedla na postel a uchopila jednu jeho nohu. Na moment měla pocit, že Phelan začne protestovat, protože jí nedovolil jeho nohu uchopit a cukl.

 „Nejprve se vysvleč, má paní," řekl s povytaženým obočím, „chci se dívat na tvou krásu, má paní. Přeji si, abys v mé posteli byla vždy jen nahá." Linnet polkla a bez váhání ze sebe stáhla noční košili. Sice se trochu stále styděla, ale na druhou stranu ji jeho žádost vzrušovala. Když tak učinila, dovolil ji teprve jeho nohu uchopit a položit si ji do klína. Opatrně začala masírovat plosky a prsty jeho nohou tak, jak se to naučila. Když pak viděla, jak se pomalu začal uvolňovat a slastně zavřel spokojeně oči, vzedmula se pýchou. 

„Masáž nohou můj pane, vám uleví. Zvyšuje totiž průtok krve a pomáhá relaxovat. Po masáži se budete cítit lépe." Mluvila, zatímco se soustředila na to, aby byl spokojen. A jistě byl. Když pak totiž vzhlédla k němu, stále ležel s rukama pod hlavou a zavřenýma očima, jen jeho kopí trčelo do vzduchu, jak nějaký mrakodrap. Nahlas vydechla a položila nohu do podušky. Zřejmě vycítil její pohled, protože otevřel oči a zadíval se na ni. 

„Toho si nevšímej, má paní, mé kopí cítí potřebu, ale ne vždy ho můžu vyslyšet." Linnet horlivě přikývla. Pochopila ho. Však měla, co se mužského těla týká, nastudováno vše.

 „Já vím, můj pane. Mužský orgán má zřejmě opravdu svůj mozek, protože mnohdy reaguje bez přičinění svého majitele. Stačí nějaký podnět, třeba vizuální nebo vůně nebo tak..." Poslední slovo už spolkla, protože jeho povytažené obočí ji znovu varovalo, „Dobře, můj pane. Bu..., budu pokračovat s masáží." Namastil si ruce a jemnými pohyby prstů, začala masírovat jeho nohy od kotníků, stále výš a výš.