Phelan se ani nehnul. Stál a čekal, až je ho jeho paní celého svlékne. Jeho kopí ovšem na její přítomnost jako vždy reagovalo. Už když sáhla k jeho opasku, všimla si boule pod jeho kiltem. To se přehlédnout opravdu nedalo, ale vůbec mu to nevadilo. Jen čekal na její reakci. A nezklamala ho. Zrudla jako rajče, ale statečně mu kilt stáhla z boků. Její vykulený výraz, ho pak málem rozesmál. 

„Můj pane..." vydechla, zírajíc na jeho erekci. Nedokázala z ní odtrhnout oči, ani kdyby chtěla. Byl vážně impozantní. Úplně zatoužila po tom, ho vzít do své dlaně, „jste..., jste, můj pane..., krásný!" Dostala ze sebe, stále zírajíc do jeho rozkroku. Phelan se jen nahlas zasmál a vzal její bradu mezi své dva prsty a donutil ji, aby mu konečně pohlédla do tváře. 

„Jak jsem řekl..." mrkl na ni, „na mužském těle jsou pouze patrné jeho myšlenky, má paní. Toť rozdíl mezi mnou, a tebou. I když já ty tvé, také dokáži přečíst z tvého obličeje." Zasmál se. Pak ji pustil a otočil se ke kádi, „Mé kopí má zřejmě jiný názor, na rozdíl od mého těla, které je únavou znavené." Vydechl, když se pomalu ponořil do kádě. Opřel hlavu, ruce položil po jejím okraji a zavřel oči.

 Linnet zůstala stát jako přimrazená. Nedokázala ze svého statného muže spustit oči. Dívala se na jeho nahé tělo a srdce se jí rozbušilo jako na poplach. Byl opravdu krásný. Bože, a ty jeho svalnatá stehna a lýtka. A ten jeho zadek, napadlo ji, a málem nahlas zasténala.

 „Tak má paní," zabručel, aniž by otevřel oči, „tedy umyj svého muže. Je velmi unaven a očekává, že se chopíš své povinnosti manželky." 

„Jistě, můj pane. Velmi ráda!" Vyhrkla a vrhla se ke kádi. Chopila se mýdla a třesoucíma rukama se začala dotýkat jeho těla. 

Vůbec nechápala, jak může být někdo tak dokonalý. Na jeho těle nebyl snad ani gram tuku navíc. Byl samý sval a šlacha a chloupky na jeho těle, ji také přišli tak vzrušující a mužné. Dotkla se jeho svalnaté ruky a hned si vzpomněla na to, jak se sama pokoušela jeho meč uzvednout. Měla co dělat, aby ho zvedla oběma rukama sotva do vzduchu a on s ním mával jednou rukou nad hlavou. 

„Jste ta silný, můj pane," skoro vrněla, když jemně přejížděla mýdlem po jeho kůži, „máváte mečem jednou rukou, jakoby nic nevážil, a přitom..."

 „Vím. Viděl jsem tě, má paní." Zasmál se, ale oči neotevřel. Ano, přichytil ji přitom, když testovala jeho meč a svou sílu. Neuzvedla ho ani dvěma rukama a přišla mu u toho tak roztomilá. Pokoušela se s ním mávat, ale vyzvedla ho sotva pár centimetrů nad zem, a on dostal strach, aby si ještě neusekla nohu. 

„Tys mě viděl, můj pane?" Zčervenala. Sáhla po jeho noze, aby ji umyla. Vystrčil ji vzhůru, aby ji to usnadnil, a pak druhou, „Chtěla jsem jen vyzkoušet..., jsi..., ach můj pane..." Zašeptala a Phelanovy přelétl úsměv po tváři. I když se na ni nedíval, cítil, že po něm touží, a líbilo se mu, že se za to nestydí. Zrovna tak, jako se za svou touhu nestydí on. Žádný muž se za svou touhu nestyděl, naopak. Svědčilo to o jeho mužnosti, ale ženy byli obvykle studené, jako led. Ne ale ona.

 „Ženám meč a zbraně do rukou nepatří, má paní. To je záležitost mužů. Pro příště..." Řekl naoko přísně. 

„Já vím..." pípla, „Jen jsem chtěla vědět..."

 „Jakou má tvůj muž sílu?" opět se zasmál a konečně na ni pohlédl, „věř, že tvůj muž nemá soupeře, má paní. A tvé křehké tělo, bych snad na jednom prstu unesl..." Linnet polkla, dívajíc se mu zpříma do očí. Měla nutkání za ním skočit do vody a vzít si to, po čem její tělo přímo prahne.

 „Ach..., já vím, můj pane," zašeptala zamilovaně, „jste..., jste hotov, můj pane. A nyní ukážu já vám, co vaše žena dokáže. Udělám vám masáž, můj pane."