Phelan odhodil přikrývku a zadíval se na její nahotu. Očima zkoumal každičký kousek jejího těla a každičký záhyb. A že bylo co zkoumat. Měla krásné kypré tvary. Ženské, úplně stvořené pro milování.

 Ženy bývali většinou hubené a tomu odpovídala pak velikost jejich poprsí i pozadí. Kdežto tato žena, ač měla štíhlí pas a dlouhé, štíhlé nohy, měla kyprá prsa i zadnici. A jemu se to líbilo. A to dokonce tak moc, že se neubránil tichému zasténání, když jeho kopí zapulzovalo touhou. 

„Jsi překrásná, má paní." zašeptal a její tvář polila červeň. Ležela na posteli, dívala se mu do očí a ani se nehnula. 

„Já..., opravdu si to myslíte, můj pane?" Vydechla a Phelan se znovu usmál. 

„Není to snad dostatečně vidět, má paní?" Sklonil se a lehce ji políbil na rty, „Mužské myšlenky jsou vždy vidět. To je ta nevýhoda." Zabručel do jejích úst, a přitáhl si ji do náručí. Už jen ten polibek, zdál se mu dokonalý. Chutnala po jahodách a sladkost jejích rtů, ho zcela omámila.

 „Mě..., líbí se mi vaše myšlenky, můj pane." Zašeptala mezi polibky a Phelan se s úsměvem na moment oddálil a zadíval se jí do tváře. 

„Opravdu? Nezdají se ti mé myšlenky..., jak bych to řekl..., moc veliké? Nemáš z nich strach? Tvé tělo je tak křehké a drobné, a já veliký a silný..." Linnet moc dobře pochopila, jak to myslel, ale strach neměla. Toužila po něm tak, že se celá třásla. Ještě nikdy s žádným mužem nebyla o samotě, natož v posteli. A ona netoužila po něčem jiném, než aby si ji vzal.

 „Opravdu, můj pane," vydechla vzrušeně a opatrně se dotkla jeho obličeje, „Strach necítím. Jen touhu. A nemám strach z tvého těla, protože vím, že bys mi neublížil. Jsem stvořena pro tebe, můj pane."

 Phelan udiveně zamrkal. Toto mu ještě žádná žena neřekla. Jeho ženy měli strach ze spojení, a když spatřily jeho nahotu, téměř před ním utekli. Byl vůbec div, že je dokázal připravit o panenství, a že ho nepřestalo poslouchat jeho kopí. 

Ani jedna z jeho žen, nebyla ani taková, že by ráda ho uvítala na svém loži. Milování braly spíše jako svou povinnost, a tak bylo štěstí, že jeho kopí stále cítilo potřebu. Ano, jako muž byl zcela zdráv a v plné síle. Její přístup byl tedy osvěžující, vzrušující a zároveň neuvěřitelný. 

„To ano," zabručel nevěřícně a pomalu přejížděl prsty po jejím těle, „jsi bezpochyby stvořena pro mě," řekl a sklonil se k jejím prsům. Když vzal do úst její bradavku, Linnet nahlas vykřikla. „Neublížím ti." Zašeptal a zvedl hlavu.

 „Já vím," odvětila zadýchaně. Zřejmě měl obavy, že má strach, napadlo ji, „pokračuj, můj pane. Prosím. Je to krásné. Ještě žádný muž..." vyrážela ze sebe, když ji začal znovu laskat jazykem. Pak znovu vykřikla, když začal její bradavky sát. 

„To je dobře," vydechl do její kůže, pomalu se posouvaje ústy dolů, po jejím břiše, „nesnesl bych, kdybys byla mužem poskvrněna. Jsi moje!" Vydechl, a v tu chvíli Linnet ucítila jeho ústa mezi svýma nohama. Automaticky roztáhla nohy tak, aby mu to co nejvíce usnadnila. Ona reakce, ho ale překvapila ještě více. Zvedl hlavu od jejího rozkroku, aby ji viděl do tváře. 

„Nepohoršuje tě to, má paní?" zašeptal překvapeně, „Netoužíš mne odstrčit a utéct? Nemyslíš si o svém choti, že sám ďábel ho ponouká tě líbat na tvém lůně?" 

Jeho překvapení, opravdu nebylo hrané. Všechny jeho ženy se téměř děsily, že by něco takového udělal. Byly by schopné s křikem utéct, kdyby se o to pokusil. A on se pokusil. Jako každý muž, po tom samozřejmě toužil, ale nebylo mu dopřáno. Kdežto ona? Nabízela se mu a vzdychala tak, že měl pocit, že musí jeho kopí vybuchnout. Takový pocit byl prostě neuvěřitelný. 

„Ne, můj pane! Nemyslím!" vykřikla a zvedla hlavu, aby se zadívala dolů, do jeho obličeje, „jestli ale nebudeš ihned pokračovat, můj pane..., tak jistě zešílím!"