Dny ubíhaly. Náčelníkova svatba se měla konat za dva dny. Činily se přípravy, a i když náčelník neholdoval oslavám, přeci jen to nějaké chystání dalo. Přinejmenším to, že bylo nutno poslat pro kněze.

 Všechny svatby na svém panství, schvaloval a oddával sám náčelník. Jednalo se ale o jeho svatbu, musel tedy poslat své muže pro služebníka božího. Ženy pekly a vařily a muži se vydávali na lov. I náčelník s Rhysem. 

Náčelník musel uznat, že sir Rhys MacCollins, byl platným členem jeho loveckých výprav. I jako rytíř se mu zamlouval, když ho sledoval na cvičišti. Zdál se mu být statečným, poctivým a spolehlivým mužem, o to více ale nechápal, že nedokázal zvládnout výchovu své sestry. Nemohl si i nevšimnout jisté náklonnosti, kterou mu projevovala Astrid s Annou. Ani toho, že on jim náklonnost velice ochotně vrací. 

Nebyl ovšem proti. Jeho sestra čekala své druhé dítě, a bylo mu jasné, že vhodného muže nyní pro ni najít, bylo by dost obtížné. Alespoň tady takového, který by vyhovoval jeho požadavkům a dokázal Astrid učinit šťastnou. A jak se zdálo, to on by dokázal. Jeho sestra úplně rozkvetla. 

Rhys si ale také všiml změny v chování jeho sestry. Moc dobře poznal, že se jí náčelník líbí. Kdyby totiž ne, nevěřil, že by se tak lehce smířila s tím, že se stane jeho ženou. A jak se mu zdálo, s tím opravdu Linnet neměla problém. Naopak. 

Všiml si toho, jak ho neustále pozoruje a sleduje. Jak se na něj stále vyptává a nejvíce Astrid, která ji ochotně náčelníka vykreslovala v těch nejlepších barvách. Dokonce si všiml, že ty dvě se hodně sblížily. Byly spolu skoro pořád a neustále o něčem švitořily. Někdy měl strach, aby si Linnet nepustila pusu na špacír. Však ji znal, a věděl, jak je lehkomyslná. 

Všiml si i toho, že Linnet byla vlastně skoro všude, kde se náčelník vyskytoval. Když se vraceli z lovu a náčelník seskočil z koně, přiběhla k němu malá Anna. Náčelník ji s radostí popadl a vyhodil do vzduchu. Pak ještě několikrát a Linnet se evidentně onen pohled líbil. Ano, náčelník miloval svou rodinu. I když byl přísný a tvrdý, což byl ale ostatně i k sobě, nikdo nemohl pochybovat o jeho lásce.

 Linnet je i několikrát sledovala, když na zadním nádvoří cvičili v boj. Buď stála na hradbách, a dívala se na ně, nebo právě měla nejvíce práce na zahradě, odkud měla ten nejlepší výhled. Nedalo se přehlédnout, že z něj nedokázala spustit oči. 

A když jí pak u večeře projevil svou náklonnost, poznal Rhys, že se Linnet úplně nad náčelníkem rozplývá. Jenže náčelník byl prostě takový. Choval se slušně. Ženy ctil a vážil si jich. Ať se jednalo o jeho ženu, nebo třeba kuchařku. 

Samozřejmě ale vyžadoval poslušnost. Naprostou. A tu mu také všichni projevovali. A zatím, i Linnet, pomyslel si Rhys. Zatím se ještě nenaskytla příležitost, aby mu v něčem odporovala, což bezpochyby přijde.

 Jako její bratr, poznal, že je Linnet do náčelníka zakoukaná. Bezpochyby ji okouzlil. Byl jiný, než muži v jejich době a snad právě to ji imponovalo. A možná i jeho nadvláda a moc. Majestátnost a síla. 

Ale také jako muž poznal, že náčelník v Linnet nevidí nic víc, než svou budoucí ženu. Ženu, která mu porodí dědice a zachrání jejich rod před vymřením. Linnet se do náčelníka bezpochyby romanticky zbláznila. On ovšem nikoliv. Jistě ji ctil a vážil si ji. Ochraňoval a bylo jisté, že tak to bude dokud bude žít. 

Ovšem láska? Nebyl si jist, jestli ji v něm Linnet dokáže probudit.