Jdi na obsah Jdi na menu
 


BARBAR Z VYSOČINY 19 ČÁST

Linnet se ale vůbec nežinýrovala. S chutí se pustila do jídla tak, že ji Rhys několikrát pod stolem i mírně nakopl, aby trochu ubrala. Všichni ji totiž sledovali už jen proto, že je to budoucí hradní paní. A aby měla v této době žena takovou chuť k jídlu, nebývalo asi také obvyklé. Ale Linnet bratrovy vždy jen kopnutí vrátila, a vrhla se na další jídlo ze stolu. 

„Linnet..., trochu uber..." zašeptal Rhys jejím směrem, „Cpeš se jako zjednaná." 

„Mám hlad," pokrčila rameny, aniž by na něj pohlédla a strčila do úst další kus masa, „však jsem byla týden o chlebu a vodě."

 „Všichni tě sledují..." Zamračil se Rhys. Linnet se zarazila a opatrně se rozhlédla kolem. Jenže právě v té chvíli, všichni dělali, jakoby neexistovala. 

„Blbost!" strčila do pusy další sousto, „Nikdo si mě nevšímá." Rhys si povzdechl a zamračil se. Linnet, byla zkrátka Linnet. Ještě před několika hodinami zela v cele, ale to by nebyla ona, aby se rychle neoklepala, jakoby se nic nedělo. 

Největší strach měl z toho, aby někdo nezjistil, odkud vlastně přišli. V této době by něco takového nemuseli pochopit, a mohli by docela lehce skončit na hranici za spolčení se s ďáblem. Věděl, že na něco takového, budou muset náčelníka připravit. Jen měl strach, aby nepojal podezření. Jenže i když byl chytrý a jako vášnivý historik, znal o historii vše, a o Barbianovi zvláště, přesto si nevšiml jeho výrazu.

 Slyšel každé jejich slovo, i jejich zvláštní chování ho udivovalo. Přesto neměl v úmyslu je zarazit. I když Phelan tušil, že něco oba skrývají, rozhodl se mlčet, vyčkávat a vlastně si i užívat na tu dobu prazvláštního chování, jeho budoucí ženy. 

„No páni!" vydechla nadšeně Linnet, když odstrčila prázdný talíř od masa a natáhla se po jakémsi koláči, „To je koláč? Co je to? Miluji sladké!"

 „Medový koláč, a tady ovesná kaše s medem, či prosná kaše s lesním ovocem," odvětila Astrid, která seděla naproti dvojici, po druhém náčelníkově boku, „zde kompot z mandlí, skořice a červeného vína, nebo placky se zázvorem a šalvějí..." 

„Tedy samá afrodisiaka..." Zasmála se Linnet a natáhla se po jedné z kaší. 

„Afro..., afro..., co?" Vykulila Astrid oči.

 „No přeci prostředek, pro povzbuzení sexuálního vzrušení a libida..." Odpověděla klidně Linnet, nedívajíc se nikam jinam, jak do talíře, „skořice, šafrán, med, mandle, nebo červené víno, to všechno je..." Několik páru očí na ni udiveně pohlédlo. Rhys znovu svou setru pod stolem nakopl a Phelan se pohodlně opřel do opěradla svého křesla.

 „Nepochybuji o tom, že jsi panna, má paní, a že tedy zkušenosti tohoto směru jsou jen na bázi teorie. " Řekl klidně, a Linnet automaticky přikývla. Opět ji nedošla vážnost situace, jako vždy.

 „No jasně. Ale studuju," řekla zase hrdě, „A jednou bych vše chtěla vyzkoušet, na vlastní kůži," chrlila ze sebe bezstarostně, „Chtěla jsem studovat sexuologii, ale nakonec jsem si vybrala obor..., au!" Vykulila oči na Rhyse, který ji kopl mocněji. Konečně ji to došlo, „Te..., tedy..., myslela jsem to tak, že..., že dívky v našem rodu se učí být dobrými manželkami a milenkami..., můj pane." Dokončila šeptem a sklopila oči před zkoumavým Phelanovým pohledem.

 „Opravdu?" povytáhl obočí. Snažil se potlačit úsměv a nasadil přísnější výraz, „To mě zajímá, má paní. Například?" Řekl to tónem, který Linnet trochu zarazil, protože ho ještě neznala. Ustrašeně nahlas polkla. 

„No..., třeba..." vyplázla jazyk, „Třeba tohle! Můj kovový jazyk!" Dokončila s nadějí. Přeci právě ten, byl pro ně jeden z poznávacích znamení toho, že ona je ta pravá. 

„K čemu tedy slouží tvůj kovový jazyk, má paní?" Povytáhl obočí.

„K uspokojení muže, můj pane." Vyhrkla dříve, než si stačila uvědomit, co říká. 

 

 
 

 


Portrét



Archiv

Kalendář
<< únor / 2025 >>


Statistiky

Online: 15
Celkem: 256193
Měsíc: 6844
Den: 356