Astrid odvedla Linnet do jednoho z pokojů. Byl vkusně a účelně zařízen. S postelí a několika truhlicemi na ošacení, stolkem a židlemi a uprostřed pokoje už stála připravená káď s horkou vodou. Na jedné ze stěn, pak byli jakési spojovací dřevěné dveře, do vedlejší místnosti. 

„Jsem Astrid, náčelníkova sestra," usmála se na Linnet a přejela ji pohledem, „Nemusíš mít strach, náčelník je spravedlivý a rozumný muž. Když mu budeš poslušná, nic se ti nestane."

 „Nemám strach." Pípla a toužebně se zadívala na kouřící vanu.

 „Dobrá..." Odvětila Astrid zamyšleně, „Vysvleč se. Potřebuješ koupel, jako sůl." 

„Děkuji, paní..., já..." sklopila rozpačitě zrak a shodila ze sebe špinavé oblečení. Pak se labužnicky položila do vody. Použila připravené mýdlo a nevzpouzela se ani, když ji Astrid rozpletla vlasy a umyla. 

„Když se umyješ..., jsi krásná žena, Linnet," usmála se Astrid zamyšleně, když se po té postavila vedle kádě, „jen nerozumím té věci, co máš nad obočím? A ta kresba na prsou a tvém pozadí? Tak bůh tě stvořil?" Linnet se zhluboka nadechla k odpovědi. Pak ale vzpomněla na Rhysova slova. Že ještě nenastala chvíle, aby někdo věděl, odkud přicházejí. Zda vůbec někdy nastane. Přeci jen středověk byl středověk. A i když se náčelník zdál rozumný, na takovou zprávu, bylo ho třeba připravit. 

„A..., tak nějak..." vydechla Linnet.

 „Prý tvůj jazyk je kovový?"

 „Ano," vyplázla nadšeně jazyk a Astrid udiveně vykulila oči. 

„Nač to slouží? Není ti to nepříjemné?"

 „Vůbec. Je to módní a..., tedy chci říci...," honem přemýšlela, jak vysvětlit v této době tento výstřelek, „No..., bůh mě navštívil ve snu a prozradil mi, jak se stát pro svého budoucího muže dobrou milenkou, rozumíte, paní?"

 Astrid chvíli zírala na kovové cvočky na jejím jazyku a pak zamyšleně přikývla. Potlačila úsměv a zadívala se do něžné dívčiny tváře. Byla opravdu hezká, ani by to ještě před chvíli neřekla. A v jejím chování poznala něco, co ji připomínalo samu sebe. Vzdorovitost. Touhu se odlišit a jistou naivitu mládí.

 Ano, její bratr se rozhodl opět obětovat, ale jak se zdá, tentokrát ta oběť nebude tak krutá. V této dívce, by mohl najít zalíbení, když jí trochu pomůže. A hlavně tím pomůže Phelanovy. Pochopila, že žádný bůh ji ve snu nenabádal k této věci. 

„Myslíš jako..., až budeš mužovo kopí laskat v ústech..." zamrkala Astrid a tázavě povytáhla obočí, „to mnoho žen nedělá, ale muži to mají rádi." pohladila své bříško, aby Linnet pochopila, jak to myslí. A hlavně chtěla, aby ji Linnet důvěřovala. A zřejmě to zafungovalo, protože na ni nadšeně zamrkala.

 „No ano, paní. Já..."

 „Říkej mi Astrid." Přerušila ji.

„Astrid...," chrlila ze sebe bezstarostně, jakoby ještě před chvílí neseděla v kobce, „Chtěla bych být dobrou milenkou, svému muži. Tak studuju!" hrdě vystrčila bradu vpřed, až musela Astrid potlačit smích. Ano, tato žena se bude bratrovy jistě nakonec zamlouvat. Když tedy zvládne její výchovu a udrží své nervy na uzdě. A to Phelan zvládne, tím si byla jistá. 

Jen si nebyla jistá tím, zda tato dívka vůbec zvládne poslouchat. Připadala ji totiž trochu jako malé, neposedné dítě, které má svou hlavu.